UDALOSTI › PROJEKTY › PROJEKT KAMARÁTI

PROJEKT Kamaráti

TENTO MIKROPROJEKT JE SPOLUFINANCOVANÝ EURÓPSKOU ÚNIOU, Z PROSTRIEDKOV FONDU MIKROPROJEKTOV SPRAVOVANÉHO TRENČIANSKYM SAMOSPRÁVNYM KRAJOM

Týždňový pobyt našich priateľov z Brna priniesol mnoho pekných chvíľ a nezabudnuteľných zážitkov. V nasledujúcich riadkoch sa môžete dozvedieť, ako pobyt videli ich očami.

Prievidza, 14. - 18. jún 2010. Díky projektu Kamarádi se někteří studenti a učitelé naší školy nechali týden hostit žáky a zaměstnanci Strednej odbornej školy obchodu a služieb ve slovenské Prievidzi, asi 50tisícovém městě ležícím v regionu Horná Nitra na úpatí Malé Fatry. Škola sídlí na Nábřeží J. Kalinčiaka, a ve městě jí tak nikdo neřekne jinak než Kalina. Nabídka jejích oborů vychází vstříc charakteru regionu, v němž hraje ústřední roli turistický ruch: návštěvníci místních hotelů a restaurací se nechávají obsluhovat kuchaři a číšníky, jejichž maturitní vysvědčení nebo výuční list vydala právě tato vzdělávací instituce. Jak se přesvědčíme, nemalé výhody z toho plynuly i pro naši malou delegaci.

Pondělí

Uvítání
Chléb a sůl. Tradiční uvítací rituál starých Slovanů se na Slovensku na rozdíl od českých zemí stále dodržuje. A naši studenti neudělali stejnou chybu jako britská královna Alžběta II. při státní návštěvě Bratislavy v říjnu 2008 a jak chléb coby nezbytnou každodenní výživu, tak sůl jako znamení čistoty a vzácnosti přijali. V přednáškové aule Strednej odbornej školy obchodu a služieb tak byla oficiálně zahájena první část projektu Kamarádi, které v neformálním, bodrém projevu požehnal ředitel školy PaedDr. Štefan Gaman. Studenti se seznámili s programem, který pro ně hostitelé připravili, ale hlavně se představili svým budoucím prievidzským kamarádům ze třídy L3.

Sportovní odpoledne
Seznamování často provázejí rozpaky. Co ode mě druhý čeká? Zajímá ho totéž co mě? Máme něco společného? Ale jistěže ano – fotbal! Jestliže se Češi nemohou se Slováky utkat na mistrovství světa, jež právě probíhá v JAR, musejí mezinárodní utkání odehrát Prievidzští proti Brněnským na parketách kalinské tělocvičny. Napínavý zápas skončil tentokrát výhrou hostí. Jak dopadne „přátelák“ v Brně? Uvidíme v říjnu.

Úterý

Báňský skanzen
Hornonitranský region je známý svou stoletou historií těžebního průmyslu. Protože uhlí v dolech pomalu dochází, horníci zřídili v jednom z vytěžených šachet skanzen – Hornonitrianský banský skanzen Baňa Cigeľ – aby se na místní tradici nezapomnělo. A tak si naši studenti nasadili helmy a zakusili jízdu báňským vláčkem o délce 2312 m, prošli se více než půlkilometrovým starým dolem v hloubce minimálně 80 m pod povrchem, prohlédli si jeho technické zařízení a vyslechli podrobný výklad o historii i současnosti těžby hnědého uhlí v regionu, a to od zkušených horníků, kteří v šachtě strávili téměř 40 let pracovního života. Mnozí žáci jistě ocenili svou prozíravost při volbě vlastního studijního oboru. Cestou zpět na internát si studenti mohli přesvědčit, jak se těžební průmysl otiskl do architektonické podoby města Prievidza. Celou jednu čtvrť tvoří stavby socialistickorealistického slohu 50. a 60. let, jaké u nás najdeme např. v Havířově, Karviné nebo Ostrově nad Ohří.

Bojnický zámek
Z hlubokého podzemí se studenti téhož dne dostali až do vysoké věže údajně „nejkrásnějšího a nejromantičtějšího“ zámku na Slovensku, zámku v lázeňském městě Bojnice. Členitá budova, připomínající svou atmosférou některý ze zámků na Loiře, stojí na místě původního středověkého hradu, ale její současná podoba vznikala až v období od 17. do počátku 20. století a o její výzdobu se nejvíce zasloužil její poslední majitel, sběratel umění gróf Pálffy. Většina z nás ji zná jako prostředí, kde se natáčel československý film Šíleně smutná princezna. Dnes je zámek sídlem Slovenského národného muzea, takže studenti obdivovali nejen jeho krásné, luxusní vybavení (od soch přes orientální stropy až po nůžky na nehty nebo splachovací záchod z 19. století), ale také obrazy domácích i světových mistrů. Během více než hodinové prohlídky s výkladem se studenti dozvěděli, proč je na nejvyšší věži zámku umístěna trnová koruna, kolik kilogramů zlata bylo spotřebováno na výzdobu stropu tzv. Zlaté síně, kdy byla poprvé osídlena jeskyně, na niž narazili kopáči při hloubení zámecké studně, jak byly za suchých dní plněny vodní nádrže na zámeckých věžích, aby si páni mohli umýt ruce pod vodou tekoucí z kohoutku do luxusního umyvadla, jaké byly osudy unikátního středověkého oltáře italského mistra Narda di Cione ze 14. století, který se stal předmětem sporu při dělení československé federace, a desítky dalších zajímavostí.

Party s grilem
Nejen kulturní hlad bylo ovšem potřeba ukojit. Po návratu ze zámku čekala studenty pořádná „grilovačka“ ve venkovním areálu školy. Náladu nemohla zkazit ani nešťastná remíza slovenské fotbalové reprezentace na jihoafrickém MS ve fotbalu. Všichni doufáme, že další zápasy dopadnou pro naše bratry lépe.

Středa

Gastronomická soutěž
Naši hostitelé se chtěli ukázat v tom nejlepším světle – a v čem se jim to mohlo podařit lépe než v jejich specializaci – gastronomii. Školní jídelna tak připomínala luxusní restauraci, kde slovenské pochoutky servírovali „se vší parádou“ číšníci z řad místních studentů. Ale ani ti naši nezůstali ušetřeni a museli předvést, že umějí uspět nejen v oblastech informačních technologií nebo sociální péče, ale také v tom, bez čeho se nikdo z nich neobejde – vaření. A tak škrábali brambory, připravovali halušky a míchané nápoje, nasávali „víno“ do koštýřů nebo servírovali kávu. To vše na čas a za přísného dohledu profesionálů – místních žáků. Všichni obstáli a získali čestný titul „hoteliér“ či „skoro hoteliér“, naproti tomu tituly „otrasný hoteliér“ nebo dokonce „smrtiaci hoteliér" nikdo „oceněn" nebyl.

„Sportovní“ odpoledne
Navečer se všichni odebrali do rekreačního areálu na kraji města, kde se účastnili napínavého turnaje v extrémně vyčerpávajících sportovních aktivitách: stolním fotbálku, air hokeji a minigolfu mezi kapkami deště. Pravda, počasí nám zabránilo využít všech výhod krásného parku, ve kterém se toto vše odehrávalo, ale touha po vítězství se na rosničky neohlíží. Zvlášť když se k večeři podává pořádný „rezeň so zemiakovým šalátom“, připravený jak jinak našimi hostiteli. Nechyběly ani pravé domácí tvarohové buchty a povidlové koláče.

Čtvrtek

Exkurze po Malé Fatře
Pláštěnku, řízek mezi chleby – a jedeme! Byla by přece chyba zůstat v jednom, byť hezkém městě, a nechat si ujít pohled na krásu jeho okolí. Plán: Národní park Malá Fatra a historická Žilina. Autobus se vydal na cestu a mikrofonu se chopil náš průvodce Mgr. Jozef Herbulák, učitel matematiky, odborník na cestovní ruch a milovník místních hor. Údolí řeky Turiec odděluje dvě pohoří – Velkou a Malou Fatru, jejichž vrcholky se postupně odkrývají našim zrakům. Oproti očekávání se z ranní mlhy vyloupl krásný, slunečný den. Údolí končí za městem Martin, které má velký význam pro slovenské národní uvědomění. Tady se Turiec vlévá do Váhu, největší slovenské řeky, která se klikatí horskými průsmyky. Pan Herbulák informoval studenty o geologickém charakteru pohoří, které kromě fotogenických pohledů na bílé skály umožňuje také těžbu vápence, pro region hospodářsky významnou. Dozvěděli se i o problémech s místní dopravou. Stavba dálnice v úzkém údolí Váhu je více než komplikovaná a zájmy v oblasti infrastruktury se navíc často dostávají do konfliktu se zákony na ochranu přírody. Tyto problémy nás ovšem trápit nemusí, doprava mezi ostrými, skalnatými horami je plynulá a autobus pomalu opouští povážské údolí a sleduje silnici kolem horské řeky Oravy, levého přítoku Váhu. Projíždíme přísně chráněnou zónou národního parku a dostáváme se do obce Terchová, rodiště legendárního slovenského hrdiny Juraje Jánošíka. Na několika místech zastavujeme, obdivujeme monumentálnost vrcholů Velkého Rozsutca či Velkého Kriváňa, přemýšlíme nad zimní dovolenou strávenou na atraktivních sjezdovkách, nyní ovšem pokrytých travou a horskými bylinami. Cestou z Terchové si dáváme výtečný oběd v místní Kolibě, opouštíme přírodu a vydáváme se za kulturou.

Žilina
Čtvrté největší slovenské město (84 000 obyvatel) leží nedaleko českých a polských hranic a má dlouhou a pohnutou historii. Mimo jiné byla Žilina poté, co podepsala jako jedno z prvních slovenských měst Martinskou deklaraci, asi rok hlavním městem Slovenska v rámci nového československého státu. V současnosti město vyniká kromě více než 15 let trvajícího starostování kontroverzního politika Jána Sloty zejména tím, že získalo významnou zahraniční investici – korejská automobilka Kia zde vybudovala jednu z největších automobilových výroben v Evropě. Studenti si prohlédli nejvýznamnější památky města v čele s kostelem Najsvätejšej Trojice na náměstí Andreja Hlinku a starou budovou radnice se zvonkohrou na Mariánském náměstí. Tady si také někteří z nich vyzkoušeli break dance pod otevřeným žilinským nebem.

Pátek

Městský úřad v Prievidzi
Studenti i učitelé naší školy byli poctěni i pozváním na slavnostní přijetí v obřadní síni města Prievidza. Zástupce primátora Ing. Milan Dérer seznámil žáky s historií města, jeho kulturními památkami a vzdělávacími institucemi. Každý ze studentů i učitelů je svým podpisem navždy zvěčněn v návštěvní knize města. Informace o naší návštěvě se dostala i do regionálního televizního zpravodajství. Studenti si ještě prošli město, nakoupili bryndzu a suvenýry pro své rodiny a pomalu se chystali na návrat domů.

Rozloučení
Dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Stejná aula, v ní titíž lidé, ale o pět dní později – a všechno je jinak. Změnili se. Potkali nové kamarády, viděli kus světa. Mladé slovenské mažoretky ještě předvedly kus svého umění, pan ředitel Ing. Antonín Doušek, Ph.D., pronesl závěrečný projev, rozdaly se diplomy za účast v soutěžích i celém projektu, ale to už na parkovišti vrčel motor autobusu. Máme na co vzpomínat. A do videnia v oktobri!